Typy inkontinence

Podle typických klinických projevů definujeme tyto typy inkontinence:
V důsledku nových léčebných možností se změnil pohled i na diagnostiku inkontinence.
Do urologie byly proto zavedeny nové pojmy. Jedním z nich je urgence – tedy intenzivní pocit nutnosti vyprázdnit močový měchýř, což je jeden z hlavních příznaků nově uznané choroby hyperaktivní močový měchýř (overactive bladder, OAB) – tato klasifikace byla oficiálně přijata v roce 2002.
Obecně pokud dochází k nechtěnému úniku moči, hovoříme o inkontinenci. Při hyperaktivním močovém měchýři lze rozlišovat „vlhkou“ a „suchou“ formu. Mnoho pacientů sice moč udrží, ale jen za cenu psychického vypětí, což  vede k řadě potíží ve společenském životě, při cestování, sexu nebo v zaměstnání

Ostatní formy

  • inkontinence při urovaginálních píštělích
  • noční pomočování (enuréza)

Zastoupení jednotlivých druhů inkontinence


Ztráta moči jinou cestou než močovou trubicí (uretrou) se označuje termínem extrauretrální


Stresová inkontinence (zátěžová)

Jedná se o nejrozšířenější typ inkontinence, zejména u žen.

Občasné, klinicky málo významné projevy SI má v průběhu života 40 – 63% žen

Projevuje se únikem zpočátku malého množství moči při fyzických aktivitách, spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního (intraabdominálního) tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, prudkém pohybu nebo náhlým zvednutím těžkého předmětu). Pokud je tlak v močovém měchýři vyšší než tlak v oblasti svěrače, dochází k úniku moči.

Nitrobřišní tlak se v odborné terminologii nazývá stres. Nejedná se tedy o stres psychický, jak se někdy ženy nesprávně domnívají.

V normálním stavu na náhlý vzestup nitrobřišního tlaku (např. při kýchnutí) zareaguje močová trubice zvýšením uzávěrového tlaku, takže moč nemůže uniknout. K tomuto pevnému uzavření  je nezbytné, aby močová trubice zůstala ve své normální poloze, což zajišťuje pevné pánevní dno a okolní pojivové tkáně.

Jsou dvě hlavní příčiny, proč při námaze nezůstane močová trubice uzavřena. Nejčastěji je to nedostatečná podpora močové trubice svalstvem pánevního dna (tzv.pokles), okolní pojivovou tkání a pochvou. Při ochabnutí těchto podpůrných struktur se močová trubice uvolní ze své původní polohy. Druhou možnou příčinou je nedostatečnost svěrače močové trubice.
Faktory podílející se na vzniku stresové inkontinence žen:
  • oslabení (pokles) pánevního dna
  • porody – průběh, četnost
  • vrozená dispozice
  • dlouhodobá fyzická námaha   
  • nedostek estrogenů v menopauze
  • chronický kašel např. u astmatu
  • přidružená omenocnění, event.operace v pánvi
  • obezita
  • kouření

Zpočátku mohou být úniky moče ojedinělé s nepatrným množstvím uniklé moči. Postupně, jak se stále více močová trubice uvolňuje ze své původní polohy anebo více ochabuje svěrač močové trubice, jsou úniky častější a s větším množstvím uniklé moči. Již nestačí jen měnit prádlo, je nutné nosit vložky. Žena omezuje pitný režim a jak narůstají obtíže, začne omezovat své aktivity (sport, společenský a kulturní život, vyhýbá se pohlavnímu styku apod.)
Klinická klasifikace stresové inkontinence dle Ingenmanna-Sunberga
  1. únik moči po kapkách - při velké fyzické námaze
  2. únik při lehké fyzické námaze
  3. permanentní únik - při min.zvýšení nitrobřišního tlaku

Urgentní inkontinence (nutkavá)

Při tomto typu inkontinence dochází k náhlému neovladatelnému močení s únikem většího množství moči následkem křečovitých stahů svalstva močového měchýře.
Minimálním čas, umožňující dojití na toaletu pak vede k nedobrovolné ztrátě moči. Pacienti postižení urgentní inkontinencí často trpí častým denním i nočním nucením na močení.
Dělí se na:
motorickou – což je nadměrná vzruchovost svalstva stěn močového měchýře, který se vyprazdňuje častěji i při nižším stupni naplnění. Je to dáno zesílenými impulsy vyvolané psychicky stresovými situacemi nebo nedostatečným tlumením vzruchů zapříčiněným degenerativním onemocněním
senzorickou - způsobenou často infekcí močových cest či kamínky a nádory v močovém měchýři. Při této formě inkontinence je nutno nejprve vyléčit tyto příčiny, až pak je možno léčit vlastní inkontinenci
Tato inkontinence je zpravidla spojena s odtokem většího množství moči. Příčinou těchto obtíží může být zvětšená prostata, úraz míchy, roztroušená skleróza nebo jiné neurologické postižení.

Reflexní inkontinence

je příznakem neurologického onemocnění anebo poranění mozku či míchy. V důsledku ztráty volní kontroly nad procesem močení se močový měchýř vyprazdňuje bez nutkání a reflexně jako u kojence.
Z hlediska celé problematiky inkontinence představuje naštěstí tato porucha jen velmi malé procento nemocných.

Inkontinence z přetékání (paradoxní ischurie)

Tento typ je někdy také uváděn jako inkontinence z přeplnění.
Jde o únik moči při přeplněném močovém měchýři. Projevuje se zvětšujícím objemem moči zbývající v močovém měchýři po vymočení a oslabením stažlivosti (kontraktility) močového měchýře se spontánním odkapáváním moči z přeplněného močového měchýře
Příčinou je ve většině případů zúžení močové trubice, např. kvůli podmíněnému zvětšování prostaty. Proto se vyskytuje tato forma převážně u mužů.

Zablokováním močové trubice dojde k nahromadění moči  v močovém měchýři a takto vzniklý vnitřní tlak pak překoná zúžení a moč začne po kapkách unikat.

Léčba je především operativní - odstraněním prostaty - nebo medikamentózně. Někdy k této formě inkontinence může dojít také u žen, kdy vinou nedostatečné schopnosti kontrakce močového měchýře dojde k úniku moči po kapkách. Může to vzniknout např. po některých léčivech, poruše látkové výměny či v důsledku psychogenních příčin.

Smíšená inkontinence

Jedná se o stav, kdy pacient trpí jak stresovou, tak i urgentní inkontinencí.

Jedná se o nepříjemnou kombinaci potíží a léčba je obvykle složitější.

Jelikož je inkontinence moči způsobována nejrůznějšími základními nemocemi, může se vyskytovat v každém věku. Přesto je to ale především nemoc stáří. Staří lidé většinou trpí několika nemocemi najednou, proto zde existuje několik příčin, které inkontinenci způsobují. Tu mohou zesílit či způsobit i účinky některých léčivých přípravků, kterých je užíváno zpravidla více najednou. Velkou roli hraje také psychický stav pacienta. Následkem těchto vlivů dochází k tzv. smíšeným formám inkontinence - tento typ má příznaky jak stresové, tak i urgentní inkontinence.

Hyperaktivní měchýř (overactive bladder, OAB)

Jde o soubor symptomů definovaný jako "urgence s nebo bez inkontinence“ , doprovázená obvykle naléhavým nucením a častou frekvencí močení přes den i v noci včetně úniků moče.

Jedná se o složitou poruchu funkce svalů a nervů močového měchýře  - s opakovanými, nejčastěji falešnými, stále se zesilujícími nervovými signály, vyžadujícími okamžité vymočení.

Muži i ženy jsou postiženi stejně často. Častěji se sice hovoří o inkontinenci u žen, a to zejména v souvislosti s tzv. stresovou inkontinencí, což je jiné onemocnění, má jiné příčiny a jinak se léčí.

Asi polovina pacientů s OAB má tzv. urgentní inkontinenci, to znamená, že dojde k úniku moči z důvodů „časové tísně“, kdy postižený nestihne včas doběhnout na toaletu. Urgentní inkontinence je však jen „podmnožinou“ souboru příznaků hyperaktivního měchýře. Dříve se považovalo časté močení u mužů zpravidla za příznak onemocnění prostaty (nejčastěji benigní hyperplazie prostaty). Dnes již víme, že důvodem častého močení, které přivádí muže k lékaři, může být i hyperaktivní měchýř.

Je důležité rozlišit dvě hlavní příčiny:
  1. Hyperaktivní močový měchýř může být projevem jiného onemocnění, nejčastěji souvisejícího s močovým traktem (močová infekce, močový kámen, nádor močového měchýře, zvětšená prostata nebo nádory prostaty, zúžení močové trubice) nebo po chirurgických zákrocích v oblasti močových cest. Stejně se můžou projevit i různá nervová onemocnění nebo poškození – např. Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza, poškození po cévní mozkové příhodě. V některých případech může souviset též s cukrovkou, onemocněním srdce, některými hormonálními poruchami a ženskými chorobami.
  2. Kromě toho ale existuje významná skupina pacientů, již nemají žádnou jinou zjistitelnou chorobu, která by potíže s močením vysvětlovala, a u nichž jde o nemoc samu o sobě.

Stejně jako u ostatních typů inkontinence je nezbytné se poradit s lékařem