dle definice ICS (International Continence Society – tzn. Mezinárodní společnosti pro inkontinenci)
jednoduše řečeno:
Inkontinence vzniká z řady příčin, které jsou uvedeny v následujících kapitolách. Inkontinence se vyskytuje u žen i mužů, u dětí, dospělých i ve stáří. V jednotlivých obdobích života má určité odlišnosti v příčinách, projevech, diagnostice a léčbě.
Četnost výskytu (prevalence) močové inkontinence kolísá ve věku 15-64 let v rozmezí 5-25 % u žen a 1-5 % u mužů, ve vyšším věku ovšem stoupá u žen až na 40 % a u mužů na 20 %.
Mezi obecné omyly patří představa, že inkontinence postihuje pouze starší ženy.
Inkontinence trápí i vrcholové sportovkyně
Až 20% rodiček trápí inkontinence moči
V nižším věku jde tedy spíše o ženský problém , ale kolem 60 let věku se zastoupení obou pohlaví vyrovnává. V 75 letech trpí některou z forem inkontinence či hyperaktivním měchýřem (viz.dále) téměř 40% seniorů.
Inkontinence moči je nesmírně závažný problém, zatěžující pacienta nejen z hlediska hygienického (opruzeniny, zápach) a zdravotního (ekzémy, infekce), event. i ekonomicky , ale má přímý dopad na jeho kvalitu života.
Dlouhodobé neřešení tohoto problému může vést k snížení společenských, pracovních i osobních aktivit pacienta, s následným vlivem na jeho duševní stav (deprese, nespavost, úzkost, pocit studu až izolace od společnosti apod.)
Nedobrovolný odtok moči v dospělosti je samozřejmě nepříjemným překvapením, neschopnost ovládat základní tělesné funkce pak je pro většinu pacientů ponižující a vede k utajování těchto potíží.
Mnohé ženy řeší v první fázi – tj. při lehké stresové inkontinenci (viz.dále) obtíže menstruačními vložkami. Vyhýbají se kašli, smíchu, prudkým pohybům, zvedání těžších předmětů. Takto se v žádném případě však nedá řešit problém úniku moči dlouhodobě.
Může se totiž jednat o příznak jiné nemoci, jejíž zanedbání způsobí problémy daleko větší. Úspěch léčby závisí zejména na příčině inkontinence. Léčení, které je účinné u jednoho pacienta, nemusí být stejně účinné u jiného. Inkontinence je v mnoha případech dobře léčitelná - často největší překážkou léčby bývá stud a strach vyhledat odbornou pomoc (viz.dále).
Odkaz na www.tvmedicina.tv – beseda s urogynekologem
Naplnění močového měchýře močí vyvolává nucení na moč. V normálním stavu se tato informace předá přes speciální nervové centrum ve spodní míše do odpovídajících center v mozku, kde je vědomě rozhodnuto o vyprázdnění močového měchýře. Měchýř se stáhne (kontrahuje), systém svěračů povolí a moč může odtékat.
K nekontrolovanému úniku moči může dojít např. když systém svěračů již nemá dostatečnou uzavírací sílu (např.v případě tzv.poklesu pánevního dna), jestliže měchýř kontrahuje přiliš silně nebo naopak vůbec či je-li částečně nebo zcela rušeno předávání nervových impulsů mezi močovým měchýřem, míchou a mozkem.
Všechny tyto poruchy mohou být vyvolány nejrůznějšími příčinami např. infekcí močových cest, oslabením svalstva pánevního dna, zvětšením prostaty, degenerativními změnami v mozku, poruchami látkové výměny, úrazy spojenými s poraněním míchy, účinky léků apod.
Příznaky inkontinence je možno pro zjednodušení rozdělit do dvou základních skupin - na obstrukční a iritační.
K obstrukčním příznakům patří opožděný začátek močení, odkapávání moči, přerušovaný proud moči, slabý proud moči a pocit nedostatečného vyprázdnění.
Iritační příznaky zahrnují močení v noci, nutkavé močení, časté močení a bolesti při močení. Vždy se jedná o samovolný a nechtěný odtok moči.
Inkontinence se může také dělit podle příčiny a její délky trvání:
Chronická inkontinence se dělí do dalších skupin (stresová ,urgentní, z přetékání, smíšená…) – viz.další kapitoly
Video: beseda s urogynekologem